Rodiče, děti, kdo dneska půjde ven?
Již čtyři roky spolupracuji s Fakultou tělesné kultury v Olomouci při výzkumu pohybových aktivit žáků. Doba ve škole bez hodin tělesné výchovy mě přivedla k napsání tohoto článku.
Z naší několikaleté spolupráce s FTK v Olomouci již vidím některé výsledky, které si dovolím zopakovat. Vycházím z poznatku, že děti a dospívající mládež by neměli trávit ve volném čase více než dvě hodiny denně sledováním televize, tabletu nebo mobilního telefonu. K tomu by měli vykonat nejméně jednu hodinu středně až vysoce zatěžující pohybové aktivity každý den.
V minulých letech se v ZŠ Rokytnice zjistilo, že 8 % šesťáků trávilo ve svém volném čase u mobilního telefonu více než 2 hodiny denně. V devátých třídách pak trávila větší polovina žáků u mobilních telefonů více než 3 hodiny z denního volného času. K tomu je potřeba přičíst, že 50 % všech žáků sledovalo televizi více než hodinu denně. V ZŠ Rokytnice v minulých letech průměrný žák šesté třídy „proseděl“ 50 % svého volného času. Žák deváté třídy sezením strávil 70 - 80 % volného času. Z toho činnosti s mobilním telefonem zabraly zhruba 44 % času. U všech těchto výsledků je třeba vnímat dva aspekty. Máme žáky, kteří věnují značné množství času aktivnímu sportu (hokej, florbal, fotbal, volejbal) a máme žáky, kteří se aktivnímu sportu nevěnují vůbec. Pomyslné nůžky v množství aktivního pohybu mezi „sportovci“ a „nesportovci“ byly již před coronavirem hodně rozevřené.
Ve školním roce 2020/2021 máme znovu ve škole pro žáky šestých ročníků zapůjčené krokoměry Garmin. Vědci z olomoucké univerzity si ověřují své dřívější poznatky. Nám krokoměry pomáhají k motivaci žáků během mimořádných opatření vlády. Proč to všechno? Výsledky, které jsme ve škole zjistili v uplynulých letech, se ještě znásobily, co se týká množství prosezeného času a času u mobilních telefonů a počítačů. Dovolím si odprezentovat pár vět prof. Pavla Koláře, uznávaného fyzioterapeuta z článku na webu isport.cz. „Za měsíc bez pohybu uvidíte, jak vám odejdou určité stereotypy, návyky. Jsou to návyky, které sport a pohyb pěstují. V dospělosti už je nikdy nedostanete, když začnete trénovat v pozdějším věku. U dětí pohyb vytváří prostřednictvím endorfinů určitou radost. Ta se fixuje. Když si v pozdějším věku jdete zaběhat, zasportovat, vytváří se vám určitý endorfinový pocit. Když ho nevytvoříte v mládí, tak si ho nevytvoříte v dospělosti. Když nesportujete, získáte lenost, sport nahradíte počítačem. Není ani problém, že měsíc nesportujete, ale bude obtížné se k tomu vracet.“ Nabízí se otázka. Kolik dětí bude ochotných se ke sportu vrátit?
Jak zmínil prof. Kolář, pokud si děti zvyknou na pohyb, tak jim později může přinášet určitý pocit radosti. Když ale sedí během distanční výuky u počítače, poté u mobilu, tak je jejich mozek extrémně zapojen. Potřebuje množství cukru, který si doplňují sladkostmi. Proto není divu, že během jarních opatření děti přibraly v průměru dvě kila tuku. Bohužel svaly z toho nevyrostou. Situace s distanční výukou se zopakovala během covidových opatření na podzim. Nám se podařilo právě na tuto dobu zapůjčit z FTK UP v Olomouci žákům fitness krokoměry. Je zřejmé, že žáci se z pohledu pohybu ve volném čase rozdělili do pomyslných tří skupin. První skupina byli převážně sportovci, kteří sport neopustili ani v době, kdy nemohli na tréninky. Tito žáci i během distanční výuky sportovali a nachodili 70 000 – 150 000 kroků za týden. V některých případech i více. Chodili ven, na hřiště, do lesa, běhali. Přidali se k nim i někteří žáci, kteří si chtěli se spolužáky zasoutěžit v počtu nachozených kroků za týden. Obecně se říká, že člověk by měl za týden ujít zhruba 70 000 kroků. Ve druhé skupině byli žáci, kteří si chtěli krokoměr půjčit, ale neměli vnitřní motivaci k většímu pohybu po delší dobu. Zde se průměrný počet kroků za týden pohyboval okolo 50 000 kroků. Třetí skupina je tvořena žáky, kteří buď mají krokoměr a nachodí okolo 20 000 - 40 000 kroků za týden a těmi, kteří krokoměr ani nechtějí, protože se jim nechce chodit ven. Pohybovali se minimálně. Žáků, kteří jsou v této kategorii je zhruba jedna třetina. Právě tito žáci jsou nejvíce rizikoví v budování si budoucího pozitivního vztahu ke sportu.
Když jsem se ptal šesťáků a deváťáků, kolik času prosedí u mobilů a počítačů mimo distanční výuku, tak jimi udávané číslo je daleko vyšší, než bylo ve škole zjištěno v minulých letech. Žáci zjistili, že sezení u mobilu je pro ně příjemně strávený čas. Co je venku čeká zajímavějšího než v mobilním telefonu? Bohužel současná situace pouze nahrává ke zvyšující se závislosti dětí na digitálních technologiích. Cesta od mobilů ven bude těžká.
Žáci věnující se aktivnímu sportu v klubech, skupinkách nebo kroužcích se nejspíše vrátí a budou si užívat radosti z pohybu. Ale co ti ostatní?
Je to nás, na vás – rodičích, prarodičích, široké rodině, učitelích, trenérech, lektorech kroužků, přátelích, kamarádech. Prosím, zkusme dětem pomoci se znovu vrátit k pohybu, vypěstovat potřebu a radost z pohybu.
RNDr. Bořek Navrátil, spoluřešitel projektu SONIAA
Přidáno 4. 1. 2021, autor: Tomáš Dopita